William Collins

O autorovi: William Collins byl anglický básník žijící v letech 1721 až 1759. Narodil se v rodině kloboučníka a bývalého starosty města Chichesteru, kde se také vzdělával, pak pokračoval na universitě v Oxfordu, kde v roce 1742 publikoval první knihu básní Persian Eclogues. Poté co se mu po roce 1743 nepodařilo získat vysokoškolské stipendium a byl souzen strýcem vojákem a označen za příliš pohodlného po armádu, a když navíc odmítl myšlenku stát se duchovním, usadil se v Londýně, kde se rozhodl započít svojí literární kariéru za podpory svého bratrance, kde následně spolupůsobil s dalšími básníky a herci. Jeho lyrická tvorba postupně inklinovala od Augustánské poezie, přes generaci Alexandra Popeho až k romantismu. Jeho básně vydané v roce 1747 byly silně emotivní a silně situovány na popisovaný předmět až do podoby ódy, což bylo v době Augustiánské nepochopeno a nepřijato. S rostoucím neúspěchem se postupně dostával do depresí, propadl šílenství a skončil u alkoholu. Následně byl v roce 1754 uvězněn v McDonald Madhouse v Chelsea odkud si jej převzala do péče jeho starší sestra, kde žil až do své smrti v roce 1759.

Citáty: 

Když se nám vede dobře, znají nás naši přátelé, když se nám vede zle, známe zase my je.